Mercedes se svojí třídou A v roce 1997 poprvé rozčeřil nehybné hladiny nižší střední třídy, kde s poklidem ve velkém lovil největší štiky v rybníku Volkswagen se svým Golfem. Áčko dokázalo zaujmout svým neotřelým vzhledem, vnitřním prostorem a pro značku Mercedes-Benz atypickým náhonem na přední kola. V roce 2012 však vyšla nová, v pořadí již třetí generace Áčka, ze které styl přímo srší na všechny strany. Nejnovější generace se nám dostala do rukou, navíc v druhé nejsilnější variantě (hned po AMG). Seznamte se s A250 Sport s paketem AMG Sport!
Mercedes-Benz vzal nové Áčko z úplně jiného konce než předešlé generace, jenž byly kříženci mezi hatchbackem, MPV a ještě něčím, na co jsem zatím nepřišel. :-) Z nového áčka se stal klasický hatchback s hodně líbivými a moderními křivkami.
Pokud se na první pohled podíváte na testovaný vůz, tak vás dozajista praští do očí netradiční provedení exteriéru pomocí polepů, snažíce propagovat značku Mercedes-Benz. Naše redakce se díky těmto polepům rozdělila na dva tábory. Jak jinak na ty, kterým se to líbilo a na druhou půlku s opačným názorem. Mezi ty s opačným názorem jsem patřil i já. Dle mého názoru by to na Mercedes, ať už jakýkoliv, patřit nemělo. Pojďme ale dále, abychom tu neřešili jen nějaká rádoby zkrášlovadla.
Když se na auto podíváte podruhé, zaujmou vás agresivnější nárazníky á la AMG spolu s dvěma koncovkami výfuku. Dále stojí za zmínku velká přední i zadní světla pěkně zapadající do série ostrých linek táhnoucích se přes celou délku vozu. Bohužel jsme ještě neměli auto přezuté na letní sezónu a tím pádem nestálo na pěkných 18″ discích, které by AMG paket o to více podtrhly. Museli jsme se spokojit pouze s designově nudnými 17″ koly.
Stejně tak jako se mi líbil exteriér (až na ty nálepky), tak se mi líbil i vnitřek vozu. Ne, to bych vám nejspíš lhal. Z interiéru jsem byl přímo nadšený. Jeho provedení bylo na více než špičkové úrovni. Celý interiér byl doslova prošpikován černou kůží s prošíváním červenou nití – palubní deskou počínaje a sedadly konče.
Hned, jakmile jsem se do áčka posadil, dýchl na mě luxus, který snad jinde než v Mercedesu nezažijete, přestože se jednalo jen o nejmenší a nejlevnější (samozřejmě v rámci celé modelové řady) áčko. Sedadla byla velmi příjemně tvarovaná a měkká, přesto punc sportovnosti neztrácela a v zatáčkách dokázala tělo překvapivě dobře podržet. Jejich příkladnost pak dotvářelo vyhřívání a elektrické polohování se třemi předvolbami.
Ruce uchopí perfektně padnoucí multifunkční volant z těch nejkvalitnějších materiálů. S tím vás neomrzí točit ani po tisíci kilometrech. Pod volantem se v našem případě skrývají pádla řazení a tři páčky. Vpravo volič automatické převodovky á la americký styl, vlevo ovladač adaptivního tempomatu a páčka blinkrů a stěračů. Po té, co jsem se dosyta vynadíval na volant, mi sklouzly oči skrze něj na perfektně čitelné přístroje v kapličce spolu displejem palubního počítače.
Nebyl to jediný informační displej. Další byl displej kombinující navigaci a rádio naroubovaný na palubní desce, stejně jako ve větším béčku. Díky tomu je takřka v zorném poli řidiče. Trochu mi však vadilo, že displej není zabudovaný, protože takto láká zloděje. Celé toto multimediální zařízení se ovládá kovovým otočným ovladačem na středové konzole. Místo tohoto kostrbatého řešení by se přímo nabízelo dotykové ovládání přímo na displeji. Škoda.
Vnitřní prostor se díky tmavému provedení interiéru zdál menším než ve skutečnosti byl a někdo by se v něm mohl cítit stísněně. Vpředu bylo místa všude dostatek, i když na hlavu s mými necelými 190 cm to bylo celkem těsně, horší to už bylo na zadních sedadlech. Vzadu byl prostor koncipován spíše pro nějaké standardizované postavy 175 cm, než na postavy jako jsem já.
Zavazadlový prostor disponuje nepříliš překvapivým a i pro hatchback nižší střední třídy podprůměrným objemem 341 litrů. Trochu mě na jednu stranu zklamaly a na druhou nadchly páté dveře. Nadchly mne svým praktickým madlem na zavírání a pohanit je musím kvůli jejich vrzání při přejezdu nerovností.
Nerovnosti však A250 Sport překonávalo celkem hravě. Sice to nebyl zrovna vzor pohodlí, ale podvozek nebyl přímo přetvrdlý jako u některých sporťáků. Přesto si myslím, že Mercedes mohl trochu zainvestovat a dát tomuto hothatchi elektronicky stavitelné tlumiče a jízdní režimy jako: Sport a Comfort. I tak ale za cenu trochu nižšího pohodlí dostanete u A250 Sport perfektní chování na silnici, poslušné řízení a dokonalou přilnavost k silnici, a to ačkoliv jsme byli vybaveni zimními pneumatikami a teploty se držely nad 20°C.
Čtyřválcový benzínový přeplňovaný dvouilitr disponoval výkonem 155 kW/211 koní a točivým momentem 350 Nm. Celkem solidní hodnoty ovšem s trochu nezvyklým průběhem. Celý využitelný potenciál motoru začínal už na cca 1 200 otáčkách/minutu a velmi statečně se šplhal až ke 4 500 otáčkám/minutu, kde začal úspěšně stagnovat. Co potom se zbylými 1 500 otáčkami/minutu? Nepřipomíná vám to spíše dieselový motor nežli benzínový? Toto však neberu jako zápor, je to spíše postřeh a věc, na kterou si člověk musí zvyknout. Na denní ježdění naladění ideální, ale pro sportovní jízdu…?
Celý výkon byl převáděn na přední kola přes sedmirychlostní automatizovanou dvojspojkovou převodovku. Musím k ní říci, že byla značně svéhlavá. V režimu Eco řadila celkem pomalu a nechávala vytočené rychlosti zbytečně moc dlouho a naopak, když bylo potřeba trochu na to šlápnout, trvalo jí podřazení dlouho. V režimu Sport se při kickdownu motor vytočil až do maximálních otáček, kde řídící jednotka chvíli přemýšlela, jakou rychlost má vůbec zařadit a teprve potom se začalo něco dít. Ideální bylo převodovku doplňovat manuálními zásahy pádly pod volantem.
I přes trochu zmatenou převodovku a výkon 211 benzínových koní se spotřeba držela ve více než rozumných hodnotách. Kombinovaná spotřeba 6,9 litru na 100km sice pokulhává za papírovými údaji o 0,5 litru, i tak se jednalo o výbornou spotřebu.
Nové Áčko však není jen o jízdních dojmech, stylu a luxusních materiálech. Jeho nedílnou součástí je i bezpečnost. V našem testovaném modelu se o mě staral asistent sledování bdělosti řidiče, asistent sledování jízdních pruhů, adaptivní brzdový asistent, adaptivní tempomat, dokonalý bixenonový Intelligent light systém, automatické vratné napínání bezpečnostních pásů, asistent rozjezdu do kopce a samozřejmostí byl neodmyslitelný sled bezpečnostních prvků jako jsou např. ABS, ESP, TCS a mnoho dalšího.
Mercedes-Benz třídy A začíná s cenou na hodnotě 603 992 Kč, A250 Sport pak na 796 583 Kč a nakonec náš testovaný model stál 1 181 000 Kč. Sice se nejedná o nejlevnější hatchback nižší střední třídy, ale myslím si, že zákazníci, kteří ocení nejnovější technologie, výkonné motory, nejkvalitnější materiály a asi tak 1,5 tuny stylu, se rozhodně najdou. A pokud si auto pořídí, chybu rozhodně neudělají!
