Přestože DS5 vychází z modelu C5, tak na něm příliš podobností nenajdeme. Na mě působí jako plně svébytný model, ne jako v případě DS4 – C4. Těžké je najít i srovnání s jinými konkurenty na trhu, vždyť ani automobilka pořádně neví, zda vůz nazývat hatchbackem nebo už kombíkem. Prostě je to DS a přesně takové ho Citroen chtěl mít. Vystupující z řady, originální, netypické… Na jednu stranu je dobře, že DS5 šla svou vlastní cestou odlišení, na tu druhou mi ale přijde, že se v mnoha ohledech odchýlila od směru Citroenu, až příliš.

Musím uznat, že Citroenu se vzhled DS5-ky neskutečně povedl. Líbila se mi na něm každá část, od předního nárazníku až po koncovky výfuku. Pěkné linky a dotažené detaily. Prostě hraje na designovou notu. Jak jsem již naznačil výše, vzhledově je DS5 takový hybrid hatch-kombi, čímž se od C5 naprosto liší. Na první pohled mě zaujala kombinace bílé barvy a černé střechy, v níž se schovává panoramatická střecha. Přední nárazník spolu s jeho nasávacím otvorem a céčky chladící přední brzdy dávají autu punc robustnosti. Nejinak je tomu také vzadu, protože mohutný zadní difuzor a dvě velké koncovky dodávají dojem solidního auta. Samozřejmostí bylo kompletní osazení světlometů LED technologií a v předních světlech se usadily bi-xenonové výbojky. Auto jako celek podtrhovala pěkná 18″ kola. Zkrátka byl Citroen DS5 středem pozornosti, kamkoliv jsem s ním přijel. Buď to bylo tím, že na našich silnicích není zatím moc k vidění nebo jeho neotřelým designem.

 

Vnitřek vozu je snad ještě více než exteriér zaměřený na design.  Jakmile se usadíte na místo řidiče, dostanete dojem, že jste v kokpitu letadla. Mohutná palubní deska, středový panel mezi sedadly a strop osázený mnoha knoflíky. Vše je navíc vykládáno hliníkem a ten dojem ještě utvrzuje. Perfektně čitelný head-up displej, který se vysune jakmile nastartujete, potvrzuje to, kde si designéři vzali vzor při návrhu DS5ky.

Při prvním usazení, jsem měl z interiéru trochu temný dojem, protože strop je čalounšný do černé barvy, ale změnilo se to hned, jakmile jsem na stropě objevil ovládání panoramatické střechy rozdělené na tři části (odsunout se dá zvlášť řidič, spolujezdec a zadní sedadla) – najednou se vnitřní prostor přímo prozářil a opticky zvětšil.

Když jsem byl u toho usazování, zapomněl jsem zmínit perfektně tvarovaná plně elektricky stavitelná kožená křesla čalouněná v černobílé kombinaci kůže. Nebyla ani měkká ani tvrdá a vedení těla bylo naprosto dostačující. Stejně jako již zmíněných kolegů C5 a DS4, mělo řidičovo sedadlo dokonce masážní funkci. Multifunkční volant se dobře držel a bylo skrze něj dobře vidět na budíky. Ty měly vskutku excelentní provedení a všechny informace byly perfektně čitelné, jen by to chtělo trochu upravit palivoměr a teplotu motoru – ty se trochu ztrácely. Na středovém panelu vévodil displej, bohužel ne dotykový, který zastupoval funkci multimediálního systému a obrazovky couvací kamery, s níž jsem za tmy moc neviděl, protože měla trochu problémy vyobrazovat detaily.

V přední části vozu, i když se to kvůli mohutné palubní desce a středovému tunelu příliš nezdálo, bylo prostoru dostatek. Na zadních sedadlech bylo prostoru o něco méně, ale nebyla to žádná hrůza, jak s ohledem na hlavu, tak i kolena. Zavazadelník byl dostatečně velký, opět něco  mezi kombi a hatchbackem, nabízel objem slušných 468 litrů.

Musím však také vnitřek vozu trochu pohanit. V interiéru, jež může formou směle konkurovat vyšším třídám exkluzivních výrobců, jakými jsou například Mercedes-Benz nebo Audi, nemohu zkousnout jeho zpracování. Vůz měl najeto pouhých 25 tisíc km a plno plastů již povrzávalo při přejíždění jakýchkoliv nerovností – u takto ambiciózního auta mě to dosti zklamalo.

Ačkoli by DS5 měl být prémiovým modelem Citroenu, bohužel se mu nedostalo prémiového odpružení Hydractive III+ a musí si vystačit s pouhými pružinami, obyčejnými tlumiči a snahou o jakousi sportovnost. To bohužel citroenu příliš nejde. Auto se sice na silnici chovalo dobře, v zatáčkách pěkně sedělo a bylo celkem předvídatelné, nedá se však mluvit o jakýchkoliv sportovních ambicích, které se snaží Citroen nějakým záhadným způsobem vkládat do všech modelů DS. Jediné, co by snad mohlo zaručit nějaký sportovnější zážitek, byly brzdy. Za žádných okolností nevadly, brzdná síla se dala jednoduše dávkovat, a když bylo zapotřebí, dokázaly být pěkně ostré.

V našem testovaném voze se pod přední kapotou usadil naftový motor 2.0 HDi s výkonem 160 koní a točivým momentem 340Nm. Výkon se přenášel na přední nápravu za pomoci výborně sladěné šestistupňové automatické převodovky. Ta zvládala řadit vskutku rychle a plynule. Výkon byl dávkován naprosto lineárně až do nejvyšších otáček. Sílu měl motor dostatečnou a hýbal s celým autem naprosto bez problémů, i s ohledem na hmotnost téměř 1 630 kg. Ale co spotřeba? Ani ta se nijak nevymykala, průměrných 7, 2 litru na 100 km mluví za vše. Výrobce udává (město: 7,9; mimo město: 5,1; kombinovaná: 6,1). Musím říci, že z motorového hlediska jsem nebyl až tak překvapený, jako spíše potěšený. Citroen totiž vždy disponoval perfektními a dobře odladěnými dieselovými motory.

Co se týče výbavy, testovaný vůz nijak nezaostával a byl jí přímo přecpán: bi-xenonové samonatáčecí světlomety, palubní počítač, panoramatická střecha, elektrická okénka a zpětná zrcátka, dvouzónová klimatizace, Head-up displej, ABS, EBD, EBA, ESP, ASR, pomoc při rozjezdu ve svahu, 8 airbagů, kožené čalounění, LED denní svícení, automatické denní a dálkové svícení, asistent hlídání jízdního pruhu a mnoho dalšího. To vše můžete mít za 1 008 600 Kč. Ovšem základní verze s výborným benzínovým motorem 1,6 THP je k dispozici od 775 900 Kč. A to už zní lépe, že?

Musím uznat, že Citroen se v případě DS5ky pěkně vytáhnul. Auto mě bavilo – jak řídit, tak se na něj jen dívat. Perfektní bylo to, že tohle auto prostě nejde přehlédnout a lidé se za ním otáčejí. Nejspíš by si ho mohl pořídit nějaký manager, kterého nudí design ostatních výrobců. Myslím, že ani čtyřčlenná, možná i pětičlenná rodina, by s tímto vozem nešlápla vedle. Je potřeba jen sáhnout hlouběji do peněženky…

-TJ-