Pojmenování DS značí „prémiové“ verze modelů Citroen, které vynikají jak designem, tak výjimečnou výbavou. Dnes vám představím Citroen DS4. Podle Citroenu se jedná o křížence hatchbacku, kupé a malého SUV. Ve skutečnosti je to trochu zakulacenější hatchback s vyšší světlou výškou. Do rukou se nám dostal vůz ve výbavě Sport, kde nechyběly např. xenonové světlomety, kožené čalounění nejen sedadel, vyhřívaní a masážní sedačky, hifi systém Denon, navigace, systém hlídání jízdních pruhů, 8 airbagů, palubní počítač a mnoho dalšího. Největší výhoda výbavy Sport je však ta, že jako jediná disponuje výkonným benzínovám motorem 1,6 THP, a ten je jedním slovem famózní.

Když jsem se podíval na auto, na první pohled mně zaujal obrovský nádech v předním nárazníku, vcelku povedený falešný difusor v zadním nárazníku a nezvykle velká světlá výška. Poté co jsem si auto dále prohlížel, zjistil jsem, že kliky zadních dveří chybí, jsou totiž schované v trojúhelníčcích v oknech. Kvůli tomu se změnil jejich původní tvar a přibyl velice nepraktický trojúhelníkový výběžek zákeřně čouhající ze zadních dveří. Silueta vozu je pěkná, čistá, skoro až harmonická. Bílou perleťovou barvu karoserie pak dotvářejí černě lakovaná kola z lehkých slitin o rozměru 19″. Exteriér mě nijak nezklamal, ale také ani výrazně nenadchl.  Designově jsem čekal u „prémiového“ modelu DS4 mnohem větší rozdíly mezi ním a výchozím modelem C4.

 

V interiéru je to zcela jiná písnička. Tam vévodí dvoubarevně provedené, luxusní, celokožené sedačky s výborným bočním vedením a kožené čalounění dveří. Řidičova sedačka je plně elektricky stavitelná, spolujezdec se musí obsloužit ručně. Obě přední sedačky jsou vyhřívané s elektricky nastavitelnou bederní opěrkou a jako třešničku na dortu mají obě masážní funkci.

Ze sedadla řidiče je vše po ruce, tak jak to má být. Většinu ovládání lze nalézt na volantu nebo na páčkách pod ním. Volant se drží příjemně a broušená kůže, jíž je potažený, nedovoluje vysmeknutí z rukou. Trochu mi však vadil zploštěný tvar volantu ve spodní části. Když člověk ručkuje s volantem, je nepříjemné, když mu najednou „kus chybí“. Na druhou stranu se díky tomuto „vylepšení“ lépe nastupuje na řidičovo sedadlo.

Dvouzónová klimatizace spolu s rádiem fungovaly na výbornou. Co mi však trochu vadilo, bylo ovládání jinak dobře vybavené navigace, které bylo trochu tupé a ne úplně smysluplné. Za příplatek „jen“ 19 900 Kč se ji dá ale leccos odpustit…

Co musím ohodnotit velmi kladně, jsou dokonce tři odkládací prostory na velkou PET lahev (2 ve dveřích a 1 ve schránce před spolujezdcem) a celkově velkou odkládací schránku před spolujezdcem. Trochu to však kazí všeobecně málo odkládacích prostor a pouze jeden držák na kelímek s kávou nebo jiným nápojem.

Jak jsem musel vychválit přední část prostoru pro posádku, tak tu zadní musím pohanit. Začneme již při nastupování. Pokud se hned nezraníte, o mírně řečeno atypický tvar zadních dveří, s obtížemi nastoupíte na zadní sedačky. S obtížemi kvůli ne příliš velkému a navíc nepraktickému tvaru dveří, ach ten design… Na zadních sedadlech jsem pak měl trochu stísněný pocit kvůli dozadu se svažujícímu stropu a ne moc velkrysému prostoru na nohy. Možná k tomu pocitu přispěla i celkově potemnělá atmosféra, díky černé stropnici a tmavým zadním okénkům. Když už jsme u zadních okének, musím přidat perličku – nedají se vůbec stáhnout, kvůli nedostatečnému místu ve dveřích.

Zavazadelník disponuje průměrným objemem 385 litrů, po sklopení zadních sedadel vzroste na 1 021 litrů. Díky takovému objemu se dá i ledasco převézt, takže se nejedná jen o účelově designové auto.

Celkově musím konstatovat, že interiér se mi celkově líbil jak zpracováním, tak pocitem luxusu a byla to hned druhá věc v pořadí, co mě na tomhle autě opravdu nadchla.

Tou první byl motor. Jedná se o nejvýkonnější agregát, který si můžete pod kapotu DS4 objednat. 1,6 THP je řadový čtyřválec spalující benzín o objemu 1 598 ccm dopovaný celkem velkým turbodmychadlem. Motor disponuje výkonem 147 kW/200 koní v rozmezí otáček 5 500 – 6 850 a točivým momentem 275 Nm, který je k dispozici již od 1 700 otáček. Tento výkon se přenášel přes šestistupňovou manuální převodovku. Ta má příjemně krátké a přesné dráhy řazení. Motor je pružný i od nízkých otáček a nechá se ochotně vytáčet až k červenému poli. Rozhodně díky němu nebudete žádná brzda provozu. Vzhledem k výkonu to není žádný velký spořílek. Mě se podařilo dostat spotřebu na 8,8 l/100 km (60% dálnice, 30% město, 10% okresky), ale s trochou snahy by se dala spotřeba hodně vylepšit.

Příliš mě neoslovil podvozek. Vzhledem k tomu, že DS4 je Citroen, čekal jsem, že auto bude měkké a bude přímo plout po silnici, nebo že bude sportovně naladěné s odkazem na prémiovou řadu DS. Ani jedno se nekonalo. Podvozek je totiž takový kočko-pes. Je celkem tvrdý a dokáže celkem dobře podržet v zatáčkách, nerovnosti na vozovce se do interiéru příliš nepřenáší, takže by se dalo říct, že je skoro i pohodlný. Ovšem pokud v zatáčce nějakou nerovnost přejedete, auto uskočí a stává se dosti neposlušným. Navíc vám to dává vědět skrze volant, kterému se musíte plně věnovat oběma rukama. Pokud byste chtěli s „dé-es-čtyřkou“ sportovat, určitě bych vám to nedoporučoval, ovšem jen kvůli podvozku, motor a zbytek auta na to jednoznačně má. Silný motor není všechno, ale auto musí také umět bezpečně zastavit. K tomu slouží výborné neúnavné kotoučové brzdy, na které se můžete 100% spolehnout.

Citroen DS 4 mě příjemně překvapil. Nazval bych ho trochu komicky poněmčený Francouz, v kladném slova smyslu. Tohle auto si z obou stran vzalo to nejlepší, i když ne vždy na 100%. Tento vůz je pro lidi, co ocení zajímavý design a potrpí si na luxus a výbavu. Určitě bych ho však nedoporučil velké rodině s více dětmi. Kvůli praktičnosti bych se spíš obrátil na klasickou C4. Cena testovaného modelu DS4 je 761 500 Kč, v základu ho pak můžete mít již od 464 400 Kč, což není vůbec špatné na tak dobře vybavené auto.

Kompletní ceník a technické údaje jsou ke stažení TADY.

-TJ-