Nový Subaru Forester jsme v redakční garáži měli už v červenci. Tehdy to byl dvoulitr spojený s bezestupňovou převodovkou CVT Lineartronic. Tentokrát jsme však sáhli po manuálu, motor – dvoulitrový atmosférický benzínový boxer – jsme ale neměnili. Pokud váháte, kterou z kombinací vybrat, pokusíme se vám teď pomoci.
Na začátek začneme poměrně netradičně, protože tím základním rozdílem je samozřejmě cena. Příplatek za bezestupňový Lineartronic je kolem 40 tisíc Kč a můžete si ho (zatím) vybrat jako alternativu právě pouze k benzínovému atmosférickému dvoulitru. Silnější benzínové turbo je spojeno výhradně s automatem a k naftovému motoru se spojení s Lineartronicem teprve chystá, v Outbacku už ale je a funguje výborně.
Jenže když si připlatíte oněch 40 tisíc, neulevíte jen a pouze své levé noze, která nebude muset na každé křižovatce šlapat na spojku, ale dostanete také pomocníka do terénu – systém X-MODE. Oproti minulé generaci tak do terénu vyrazíte spíše s automatem než s manuálem, protože mechanická redukční převodovka u manuálu už chybí. Škoda.
Kdo zná fungování bezestupňových převodovek, tak ví, že na jejich projev je potřeba si zvyknout. Převodovka navíc potenciál motoru malinko zadupává do země, zvlášť patrné je to ve spojení se slabými motory. Jízda je sice plynulá, spotřeba paliva se díky konstantním a hlavně nízkým otáčkám dá při běžné jízdě udržet poměrně nízko a o samotné převodovce vlastně ani nevíte.
S manuálem si naopak můžete hrát, před zatáčkou si podřadit, pořádně přišlápnout plyn a okresky si i užít. Forester má k tomu navíc stálý pohon všech kol AWD (manuální převodovka má mezinápravový diferenciál s viskózní spojkou a pohon 50:50, Lineartronic naopak systém aktivního rozdělení točivého momentu MPT, který si pohon rozděluje podle potřeby) a perfektní podvozek. Ten je sice oproti minulé generaci o trochu tvrdší, ale není uskákaný a tvrdostí neotravuje. Naopak ve spojení s 18″ příplatkovými koly (ano, je ještě tvrdší) na testovaném autě vám dovolí projíždět zatáčky hodně svižně. A přitom se Forester vlastně tváří jako by se nic nedělo. Jen sedačky by mohly nabízet lepší boční vedení…
Vyražte na okresku, podřadíte si s manuální převodovkou na ten správný stupeň, motor dostanete do těch správných otáček a zapomenete na to, že sedíte v autě vysokém více než 173,5 centimetru. Jasně, není to STÍčko, jeho atmosférický dvoulitr není žádný velký silák. Výkon 110 kW/150 koní a točivý moment 198 Nm s autem vážícím skoro 1,6 tuny nebude trhat asfalt, ale svižně se s ním jezdit dá. Zrychlení z 0 na 100 km/h se odehraje během 10,6 sekundy (o 1,2 sekundy rychleji než s automatem) a maximální rychlost je 190 km/h (Lineartronic: 192 km/h).
U obou převodovek se samozřejmě liší spotřeba paliva – ve prospěch automatu, který je papírově přibližně o 0,4 litru úspornější. V praxi jsme však s manuálem jezdili lehce pod devět litrů, tedy opravdu za více než s manuálem. Více jsme si užívali samotnou jízdu a auto mělo najeto jen něco málo přes 1 500 km, takže spotřeba při klidné jízdě určitě ještě klesne a možná se přiblíží udávaným hodnotám 8,6 l/100 km ve městě, 6,1 l/100 km mimo město a 7,0 l/100 km v kombinovaném režimu. S nižší spotřebou paliva vám v ucpaných městech pomůže Start/Stop. V případě Subaru Forester však s manuální převodovkou probíhá opětovné nastartování motoru poměrně pomalu.
Výsledek srovnání je vlastně takový, že i když jde o totéž auto, vlastně jsou to dvě zcela rozdílné světy. Pokud máte rádi sportovnější jízdu a chcete být pánem svého auta, vyberte manuál. Pokud se naopak potřebujete dostat z bodu A a do bodu B, navíc pohodlně a klidně, sáhněte po bezestupňovém CVT. Výhodou je, že pak můžete (hlavně díky systému X-MODE) do terénu bez obav o to, že spálíte spojku jako u manuálu, kterému tento pomocník (i další pomocníci) chybí.
Já mám jasno, bral bych manuál! A co vy?
