Počátkem tohoto týdne jsme s novou generací Range Roveru vyrazili do rakouského Salzburgu a úkol zněl jasně: Vyzkoušet, jak povedený je nový pohon všech kol v modelech Jaguar XF a XJ ve spojení se zbrusu novými benzínovými motory. A věřte mi, prověřili jsme je důkladně… :) Však se podívejte na vcelku obsáhlou fotogalerii.
Jaguar dosud v aktuální nabídce nenabízel žádný model s pohonem všech kol. Všechny modely i jejich verze byly poháněny pouze zadní nápravou. Jenže ve sněhovém pásu v Americe, tzv. snow belt, a v Rusku to byl problém. Hlavně kvůli těmto dvěma oblastem se v Jaguaru rozhodli pohon všech kol nabídnout. No, a právě protože jde o takové země, AWD je k dispozici výhradně s kompresorem přeplňovaným benzínovým motorem V6 o objemu 3,0 litru a u XF pouze s karoserií sedan (kombi ve čtyřkolce MOŽNÁ přijde koncem roku).
Zástavba naftového motoru by se podle průzkumů automobilky nevyplatila. Naftové motorizace by měly úspěch prý jen ve střední Evropě: ČR, Rakousko, část Německa a část Švýcarska. Jenže tím ještě větším problémem je to, že naftový motor je o pár centimetrů větší než je potřeba, takže se do auta – ve spojení s pohonem všech kol – nevejde.
Jaguary jsme měli možnost vyzkoušet nejen v extrémních podmínkách na sněhu a ledu se zapnutými i vypnutými asistenčními systémy, ale i v běžném provozu na silnicích zahrnujících dálnice, okresní silnice, ale i kousek salzburgské městské odpolední špičky.
První jsme sáhli po XF v krásně temném modrém laku karoserie. Nastartovali jsme motor, který má zvenku moc pěkný zvuk, po němž však v interiéru nejsou skoro ani památky. Samotný šestiválec, ale i výfukové potrubí je odhlučněno tak, že do interiéru pronikne pouhý zlomek zvuku. A to je škoda, zvuk je parádní a u studeného motoru se blíží skoro až osmiválci. Rozjeli jsme se pomalou a klidnou jízdou, s autem jsme se seznamovali a čekali, až se zahřeje na tu správnou teplotu. A to netrvalo dlouho…
Konečně jsme mohli vyzkoušet, co se v motoru skrývá. Pravá noha poslala pedál plynu k zemi a my jsme se těšili, co nám stádo 340 koní (250 kW) a točivý moment 450 Nm předvedou (0-100 km/h: 6,4 sekundy; max. rychlost: 250 km/h). Do čtyř tisíc se toho moc nedělo (ve srovnání s tím, o čem si povíme ve druhé půlce odstavce) a ani pak se toho moc nestalo. Ne, že by auto nejelo, ale bylo takové rozvážné. „Vždyť máme normální režim!“ zvolal kolega a rychlostí blesku přepíná auto do režimu Dynamic a řazení automatické osmistupňové převodovky na režim „S“. Z původně rozvážné kočičky se stala šelma reagující na pohyby plynového pedálu skoro jako býk na červenou barvu. Jen ten zvuk motoru ani výfuku se nezměnil…
Zátah byl díky kompresoru, který nemusí čekat na výfukové plyny, aby se roztočil, takřka okamžitý a v každé chvíli dokázalo auto vystřelit vstříc novým dobrodružstvím. S jistotou perfektně nastaveného podvozku (je trochu tvrdší, i když u XJ L je ještě více), rychlému řazení automatické převodovky (ve sportovním režimu pádly pod volantem) či posilovače řízení nebyl problém svižně krájet kilometry úzkých horských silniček tak rychle, jak vám strach dovolí (auto toho totiž zvládne mnohem víc než vy) nebo si v klidu užívat rozhled na úžasné scenérie hor osvícených slunečními paprsky.
A to bylo teprve menší a lehčí XF… Jaké překvapení nás čekalo, když jsme přesedli do XJ – navíc ještě prodlouženého „L“! To, co jsme si s autem mohli dovolit v zatáčkách, na brzdách nebo při akceleraci, skoro nedávalo smysl. Hmotnost auta atakující dvě tuny by snad napovídala tomu, že půjde o limuzínu, pro níž bude sportovní jízda sprostým slovem, ale opak byl pravdou. Jenže to bylo na běžných silnicích pokrytých pouze tajícím sněhem a vodou.
O pár stovek metrů výš, na horách, už to taková sláva nebyla. XJ (v našem případě v prodloužené verzi „L“) bylo – právě hlavně díky své velikosti a hmotnosti – trochu nevychované. I když mělo pohon všech kol, bylo výrazněji neklidné a o poznání přetáčivější (ve standartním nastavení jde na zadní kola 100% výkonu, na přední se výkon přesouvá v případě potřeby) než XF. Inženýři v Jaguaru však nic nenechali náhodě a kromě jízdních režimů Normal a Dynamic tu (nejen v XJ, ale samozřejmě i v XF) najdete také program Winter (ten mají i modely s pohonem jen zadní nápravy, upraví ale pouze chování motoru a převodovky). V tomto režimu jde na přední kola vždy minimálně 30% výkonu a 70% putuje dozadu. Poměr se pak dále podle potřeby upravuje – může jít v extrémech až na 0:100 nebo naopak 100:0. Kromě pohonu nastaví jízdní mód Winter také odezvy motoru a převodovky a chování stabilizace DSC přizpůsobí do režimu nedotáčivého auta. Vysvětlení je na snadě: Přední část automobilu má v případě nehody velké deformační zóny, které energii dokáží snázeji pohltit, při bočním nárazu následky kolize nic nezpomalí.
Na improvizovaných zasněžených drahách jsme mohli prověřit, jak se auta chovají v rychlých zatáčkách na různé jízdní režimy, se zapnutou i vypnutou stabilizací, pod plynem i na brzdách. Zkoušeli jsme, jak se Jaguary rozjedou do kopce se zapnutým protiprokluzem i bez něj. Zjišťovali jsme také, jak se oba modely chovají v extrémních vyhýbacích manévrech a tak dále a tak dále… Nemá cenu se tady zdlouhavě rozepisovat, protože se zapnutými elektronickými pomocníky snad nenarazíte na jediný problém. Troufnu si tvrdit, že prostě nenastane žádná situace, z níž by se jak XF, tak i XJ nedokázalo dostat.
Když vypnete stabilizaci (je potřeba tlačítko podržet 10 sekund!), užijete si spoustu zábavy. Ačkoliv mají obě auta pohon všech kol, jak už jsme si říkali, prioritu má stále zadní náprava. To, ve spojení s motorem reagujícím na povely řidičovy pravé nohy téměř bez prodlevy, navodí úsměv každému. S XF i s XJ se dá driftovat naprosto bez problémů a jejich ovládání je jednoduché (samozřejmě, že sníh a led pod koly udělá své). Po několika kolech si každý řidič dovolil víc a víc (i protože kolem nás byla spousta místa a velké únikové zóny), jízda byla návyková. Jenže to hrozně rychle uteklo…
Jaguar odvedl velmi dobrou práci. XF i XJ jsou velmi dobrá (a hlavně zábavná) auta, která do kapsy strčí i mnoho zavedených prémiových automobilek. V případě velkého XJ je pouze potřeba počítat s tím, že je zejména díky svým rozměrům o hodně neklidnější než XF, ale elektronika bude stejně případné problémy řešit za vás. Ani tak ale nesmíme zapomenout na to, že v první řadě musí auto řídit řidič!
A nehorázně vysoké nejsou ani ceny. Jaguar XF 3,0 V6 AWD se dá pořídit už od 1 448 733 Kč, za XJ 3,0 V6 AWD zaplatíte minimálně 2 362 646 Kč, vybrat si ale můžete také prodlouženou verzi L. Příplatek oproti zadokolkám je něco málo přes 130 tisíc Kč. Obě auta už se dají v České republice objednat.
-PS-
Štítky: 4x4, awd, Jaguar, první jízdní dojmy, test, xf, xj