Píše se rok 1980, hudební televize MTV zahájila vysílání, frčelo kýčovité oblečení, na olympijských hrách v Lake Placid ve Spojených státech amerických triumfovali jamajští bobisté a Wayne Gretzky měl veškerou slávu ještě před sebou. Zvláštní, že? Jako by těch poměrně velkých událostí nebylo dost.

Já bych dnes ráda zavzpomínala ještě na jednu velkou událost. Na automobilové legendy rallye osmdesátých let minulého století – na takzvanou skupinu B. Před nějakou dobou jsme vám ukazovali video několika legendárních vozů této kategorie, a protože mělo úspěch (a ani se tomu nedivím), napadlo nás dát dohromady několik informací o těchto skvostech, které ovšem i zabíjely. V posledních pár letech, a u nás hlavně letos,  slyšíme ze všech stran, že motorsport (a rallye obzválšť) je sport navýsost nebezpečný. Nechme tentokráte stranou proč to tak je a co je na tom pravdy. Tohle tvrzení totiž nejspíše vzniklo právě v 80. letech.

 

Nenápadný začátek

V roce 1979 to všechno odstartovala FISA (Fédération Internationale du Sport Automobile), tedy dnešní FIA, když oficiálně povolila startování čtyřkolek v rámci všech závodů. Jenže tahle novinka měla za výsledek jediné. Audi si se svou Ur-Quattro dělala, co chtěla a stupně vítezů patřily jen této automobilce. To mělo za následek úpravu pravidel a v roce 1982 vznik dnes legendární skupiny B. Hlavním rozdílem mezi skupinou B a těmi ostatními byl v téměř nulovém omezení či jakékoliv korekci továrně upravených vozů. Však to také stálo za to… Jediným omezením bylo v podstatě jen vyrobit 200 kusů sériového (homologovaného auta pro silniční provoz) a nový závoďák skupiny B mohl spatřit světlo světa.

Automobilky si tehdy skupinu B vyložily tak trochu po svém. Některých závodů se účastnily prototypy, které by na silnici nikdy nikdo nepustil. Několikrát se stalo, že k závodu bylo přihlášeno něco, co nikdy předtím nikdo neviděl. Jednalo se o bestii s co nejlehčí kastlí s pokud možno přeplňovaný agregátem pod kapotou. Například v roce 1983 vyhrál šamionát konstruktérů Lancia s prototypem označeným jako 037.

 

Čtyřkolová monstra

Během jednoho jediného roku se skupina B zvrhla. Z původně neškodných závodů silných vozů se stalo něco jako bestiální, čtyřkolový, adrenalinový šamiponát jen pro ty nejtvrdší z nejtvrdších naplněný největšimi technologickými novinkami. Lepší popis mě vážně nenapadá. Vývojáři a konstruktéři si totiž nejspíš brali inspiraci v prvních raketoplánech. Hliník, hořčík, kevlar…to jsou jen některé z používaných materiálů, bez kterých bychom si automobilový svět dnes nedokázali představit a už tehdy se v těhle superautech objevovaly jak na běžícím pásu. Všechno to dosáhlo bodu, kdy někteří jezdci se svými vozy (hlavně asi ty vozy) dosahovaly reálně vyšší rychlosti než vozy Formule 1. Nigel Mansell, který v roce 1985 získal vítezství ve Formuli 1 v barvách Williamsu, měl možnost testovat Peugeot 205 T16 patřící právě do skupiny B, a právě on jako první přišel s tím, že tyhle příšery na čtyřech kolech jsou rychlejší než tehdejší monoposty. Známá (a moje nejoblíbenější) Lancia Delta S4 zvládla „sprint“ z 0 na 100 km/h za 3 sekundy! Na šotolině…

Říká se, že rally legenda Henri Toivonen v roce 1986 zajel s Deltou S4 na závodním okruhu Formule 1 tak rychlý čas, že by se býval kvalifikoval na 6. místě pro protugalskou Grand Prix. Docela působivé, pokud si uvědomíme, že Lancia byla postavena pro jízdu na štěrku, sněhu, blátě, šotolině a maximálně pro jízdu na poničených okreskách. Monstra skupiny B byla tak rychlá, že se piloti museli naučit reagovat o polovinu rychleji, než jejich kolegové z ostatních tříd rallye. Jestli tohle běžného smrtelníka nevyděsí, tak už nevím co. 🙂

A nesmíme zapomenout ještě na jeden legendární vůz téhle kategorie. Audi je pojem i dnes, ale tehdy to prostě bylo zvíře. Po úspěchu Lancie z roku 1983, se závodnímu jezdci Stigu Blomqvistovi podařilo s Audi Quattro vyhrát světový titul. To samé se mu podařilo i v roce 1984. V roce 1985 se už závodilo s evolucí Quattra  s označením S1. Tenhle lidožrout byl na scéně skupiny B jen jeden rok a za tu dobu si získal srdce fanoušků, kteří tuhle potvoru opěvují dodnes. I já se řadím mezi zástupy fanoušků. Nejde jinak.. 🙂 Vždyť s touhle Audi zvítězil v rekordním čase Walter Röhrl v jednom z nejobtížnějších závodů tehdejší doby, v Pikes Peak. V roce 1985 ale vítězství Audi uniklo. Stalo se tak kvůli Peugeot 205 T16, který svými výkony opravdu předčil všechny. Byl to dosud nejúspěšnější rok pro Peugeot Rally Team v historii.

A jak to skončilo?

Ačkoliv se dá předokládat, že řidiči skupiny B nebyli z masa a kostí (jako všichni ostatní normální lidé), a že nejspíš měli mezi předky mimozemšťany, počet nehod začal nebezbečně narůstat. První vážná nehoda se stala v roce 1985. Tehdy Ari Vatanen ztratil kontrolu nad svým Peugeotem při argentinské rallye a auto tehdy skončilo v divokých kontrmelcích. Ačkoliv se spolujezdci naštěstí nic moc nestalo, Arimu se během nehody utrhla sedačka z podlahy a ten tak v kokpitu doslova lítal jako nudle v bandě. Jeho zranění si vyžádala několikaměsíční hospitalizaci a dokonce několik vážných operací. A to byl jen začátek…

V rallye Korsika téhož roku zemřel jezdec stáje Lancia poté, co opravdu ošklivě rozbil svou 037. Ale místo toho, aby nejen tyto nehody upozornily šéfy týmu, že něco není úplně v pořádku, uvědomili si obrovský marketingový potenciál této skupiny a začali investovat obrovské peníze do vývoje nových technoligií proto, aby auta byla ještě rychlejší.

Vozy jako Ford RS200 s motory přeplňovanými turbem, fantastická dvakrát přeplňovaná Lancia Delta S4, Audi S1 Quattro se zhruba 500 koňmi a nebo malý, ale pekelně zběsilý Peugeot 205 T16 opravdu vyrážely dech. A pokud se někde objeví, spadne čelist fanouškům ještě dnes. Ale tak, jak rostla rychlost těhle bestií, stejně tak rostly počty nehod a, bohužel, i počty mrtvých. V roce 1986 při Portugalské rallye vyletěl jezdec Joaquim Santo se svým Fordem RS200 do davu diváků. Výsledek byl takový, že tři diváky na místě zabil a 31 jich zranil. I tak šampionát pokračoval dál.

Poslední ranou pro skupinu B byla šílená nehoda na Korsické rallye v roce 1986. Henri Toivonen tehdy vedl šampionát s inovativní, ale začarovanou Lancií Deltou S4. V 18. etapě rallye vyletěla jeho Delta ze silnice, narazila do skály a začala hořet. Vzhledem k tomu, že se nehoda stala uprostřed trasy, záchranné týmy se na místo dostaly až po půl hodině. Po takové době na místě nalezli jen ohořelý rám auta a ohořelá těla řidiče Henriho Toivonena a spolujezdce Sergia Cresta. Prý stále seděli v sedačkách… Poslední slova Toivonena před usednutím do vozu prý byla: “ Je opravdu težké držet krok s rychlostí“. Z toho až mrazí.

Během několika málo hodin po této strašlivé nehodě FISA definitivně stopla již rozjetý šampionát a s platností od roku 1987 zakázala i celou skupinu B. Ještě před tím dokonce Audi a Ford odstoupili ze soutěže samy za sebe.

Je to opravdu smutný konec legend rallye, ale člověk asi není uzpůsoben zvládat takové pekelné stroje s minimem bezpečnostních prvků. Riziko bylo opravdu obrovské. I přes to všechno však fanoušci na legendy skupiny B nezanevřeli.

-AR-