Náhoda a moje drzá pusa mě dala dohromady s rodákem z Ústí nad Labem a skvělým fotografem Vladimírem Cettlem. Pokud vám hned po uvedení jméno nenaskočila jeho pro mě asi nejzajímavější práce, hned jak uvidíte jeho fotografie a hlavně video, které pro vás exkluzivně máme, jistě mi dáte za pravdu, že už jste jeho fotografie někde viděli. :)
Vladimíra Cettla auta zajímala už od mládí. Dokonce jak sám říká, byl hrdým majitelem Škody 110R kupé, kterou nejen zrenovoval, ale dokonce i na tehdejší dobu vytunil. :) Před 7 lety, tedy v roce 2006, se jako velký milovník těchto vozů vydal na takzvané „Putování za vraky Š110R“ a vzhledem k tomu, jaký měly jeho fotografie úspěch, vyšel z tohoto putování i kalendář. A protože čas běžel, i Vladimírovi se rozšířily obzory, začal se postupně zajímat také o ostatní veteránské skvosty – ideálně ve stavu více či méně zrezlém. Proto v roce 2010 podnikl další výpravu tentokrát s názvem „Zpět aneb putování za vraky“. Fotografie pak byly dokonce vystaveny v Technickém muzeu Tatra v Kopřivnici, ale část si můžete prohlédnout třeba i v Palma de Mallorca. Tomu se říká úspěch. :)
Vladimír Cettl má opravdu dobrodružnou povahu, takže jednoho krásného dne vyrazil stařičkou Škodou 100 na cestu do dalekého Švédska, kde je jedno z nejkrásnějších přírodních vrakovišť na světě. K vidění je tam neskutečné množství vraků vozidel z doby mezi 40. a 70. lety minulého století. Ta, za těch několik desítek let odpočívání v přírodě, již dostala punc zrezlé noblesy. Pro jednoho neskutečná škoda, pro jiného hyenismus lidské rasy a pro dalšího, třeba pro Vladimíra, prostě krása zasluhující si zachytit na fotografie i pro další generace. Vždyť ta auta tam nebudou navěky. Před pár týdny v Bratislavě představil autor v rámci autorského promítání nové video. To je složeno z nádherných fotografií a jmenuje se „Ticho švédských vrakovišť“. Celé ho podkresluje velice zajímavá skladba slovenské skupiny Longital a rozhodně stojí za zhlédnutí! A vy se na něj teď u nás můžete podívat!
Kromě toho jsme si na Vladimíra připravili několik málo otázek, na něž nám ochotně odpověděl.
- Jak Tě napadlo vyjet až do Švédska za automobilovými veterány?
Nebylo to rozhodně žádné rozhodnutí ze dne na den. Plánovat jsme to začali původně s kamarádem, který mi pomáhal hledat vrakoviště přes různá webová fóra, už před skoro třemi lety. Ekonomická i časová náročnost nám ale byla na dlouho hlavním limitem. Loni v létě jsem se náhodou setkal s Její Excelencí Annikou Jagander, velvyslankyní Švédska v ČR a mluvili jsme i o tom, že chci navštívit její zemi kvůli vrakům. Hodně ji překvapil důvod mé cesty a já si pár dní po tomto rozhovoru uvědomil, že jestliže jsem si dovolil hovořit o svém úmyslu v těchto kruzích, je na čase přejít od slov k činům a rozjet přípravy na cestu.
- Co se ti honí hlavou, když vidíš pohromadě tolik zašlé krásy?
Fotím vraky systematicky už cca 7 let, ledacos jsem viděl a zažil, ale Švédsko je doposud v mnoha směrech vrcholem. Jednak kvantitou, protože v Båstnäs opravdu spočívá na nevelké ploše okolo tisíce veteránů, a pak ta příroda je tam opravdu divoká a pohlcující, takže vozy pokrývají mechy a lišejníky, což samozřejmě zásadně umocňuje ono drama rozpadu, které se snažím zachycovat.
- Co Tě zaujme víc? Skvěle zrenovovaný veterán, nebo zakonzervovaný vrak v přírodě?
Samozřejmě se mi líbí oboje a dokážu ocenit, když si někdo dá s renovací opravdovou práci. Líbí se mi, když lidé restaurují veterány poctivě do původní podoby vozu, ale dokážu ocenit i doslova výtvarně zpracované renovace, byť se třeba od původního provedení citelně odchýlí. Auta nemusí být, a často nejsou, jen dopravními prostředky, ale mohou nám dát nějaký fajn prožitek a to je důležitá nadhodnota. Nicméně vraky jsou úplně jiná kategorie. Už neslouží nikomu, zmírají si tiše, jsou důležitým svědkem své doby, často jsou velmi původní a mnohé nám objasňují. Jsou nositeli jizev a stop času. Lze jim doslova číst z vrásek. Jsou-li ještě v přírodě, vytvářejí fascinující zátiší a scenérie, které nás nutí k zamyšlení, probouzí emoce i nostalgii, nutí nás klást si otázky. Vraky mají skoro vždy svůj silný příběh a už jak to popisuji, je vám asi jasné, čemu dávám přednost.
- Máš ve své garáži nějaký skvost, pokud ano jaký a pokud ne, plánuješ?
Měl jsem donedávna Škodu 110R. Tu jsem si zrenovoval a vytunil s láskou, jak se patří na první vůz, a taky jsem si ji sám vyboural, na díly rozebral a sešrotoval. Užil jsem si to s ní tedy doslova od začátku do konce se vším všudy. Teď mám jediný vůz – Škodu 100 z roku 1972. Prošla menší renovací a absolvoval jsem s ní právě tu cestu do Švédska, kdy mne za 8 dní bez závad svezla přes 3 600 kilometrů. Líbí se mi hodně aut a hodně by mi jich určitě slušelo, ale nechci mít zatím více než jeden vůz, protože garáž mám jen jednu a ten druhý by už tedy musel stát někde venku. Navíc se držím jakéhosi hesla: žiješ tím, čím jedeš, a nechci prostě svou energii rozptylovat, spíše naopak.
- Co Tě kromě fotografování baví, čím si děláš dobrou náladu?
Zažívám docela prima životní éru. Díky své kreativní práci v ústeckém muzeu, kde mám na starosti mimojiné grafiku, propagaci a produkci výstav, přicházím do kontaktu se spoustou zajímavých a kreativních lidí. To je hrozně moc! Navíc děti mi rostou do rozumného věku a jako otec s nimi už můžu leccos zažívat. Už to prostě nejsou žádná miminka. Skrze fotografování se dostávám na spoustu zajímavých akcí a koncertů. Mimo jiné tenhle rok jsem si pro sebe vyhlásil za rok hudby, jejímž poslechem jsem teď trávil spoustu času. Chystám se s hudbou provázat své obrázky a pokusit se o nějaké ještě silnější multimediálnější výstupy. Uvidíme, jak vše dopadne, o drama v mém životě není nikdy nouze, ale k roku 2013 vzhlížím s velmi příjemnými očekáváními. Cítím to v kostech!
- Díky za rozhovor a přejeme hodně dalších nejen fotografických úspěchů!
Pokud vás Vladimírova především automobilová práce zajímá, určitě navštivte jeho stránky na facebooku. Na několik dlouhých minut vás přenesou mezi zašlou krásu starých aut, jež nikdy nestartí svůj lesk. Jen se z karoserie přenese do duše toho vozu. :)
-AR-
Štítky: fotogalerie, rozhovor, veterány, volkswagen