Tiguan jako zástupce Volkswagenu vůbec nezklamal. Líbivý nadčasový design a prostorný a skvěle zpracovaný interiér se snoubí s úsporným motorem a dobrými jízdními vlastnostmi. Co bychom ještě od auta mohli chtít? Tiguan se zdá jako jasná volba – je tomu opravdu tak?
Do rukou se mi dostal Tiguan se vznětovým motorem o objemu dva litry a pohonem pouze předních kol. Výbava vozu byla více než nadprůměrná, název výbavového stupně mluví za vše – Comfort Edition. Součástí tohoto balíčku je rádio s barevným dotykovým displejem, couvací kamera, automatický parkovací asistent + parkovací senzory vpředu i vzadu, dešťový senzor, osvětlení prostoru pro nohy vpředu, automatický spínač světlometů, Bluetooth handsfree, 16″ kola z lehkých slitin, dvouzónová automatická klimatizace, multifunkční volant v kůži a mnoho dalšího.
Vzhledově se mi Tiguan velice líbí. Ihned mě zaujala jeho masivně vyhlížející příď s dlouhým čumákem. Přední světla krásně navazují na středovou mřížku a tvoří tak jednotnou linii. Také se mi hodně líbila kombinace plastových dílů na spodní části vozu. Většinou nejsem zastáncem těchto ochranných okras, ale sem se to hodí. Jako celek je Tiguan designově čistý a jednoduchý, bez jakýchkoliv složitých příkras. Opticky by se k takto velkému vozu hodila větší kola, 16″ se v podbězích trochu ztrácejí, ovšem z praktického hlediska jsou perfektní.
Jak se mi líbila zdravá jednoduchost exteriéru, interiér mi naopak přišel zase až příliš jednoduchý. Ne, že by mi tam něco chybělo, ale prostě to nebylo ono. Palubní deska působí až moc masivně a připadal jsem si za ní jako dítě, a to nejsem žádný drobeček. Designově interiér příliš nezujme, ale zpracování je na excelentní úrovni. Přístroje v kapličce jsou dokonale čitelné, stejně jako displej mezi budíky. Volant byl obšitý příjemnou broušenou kůží, která zaručovala perfektní úchop. Ovládání rádia, handsfree i palubního počítače na volantu fungovalo intuitivně. Dotykový displej rádia v kombinaci s displejem couvací kamery a obrazovky parkovacích senzorů byl dobře čitelný i za slunečného počasí, jen mi jeho ovládání přišlo trochu tupé – hůř reagovalo na dotyk. Hodně mě zaujalo osm kulatých výdechů namísto toho, aby tam byly pouze čtyři velké. Dle mého názoru je varianta osmi praktičtější.
Sedadla byla trochu tvrdší, ale na pohodlí tím příliš neztrácela. Díky tomu, že jsou tužší, pří jízdě tělo dobře podrží na místě a člověk necestuje sem a tam. Sedačky nabízely neskutečnou ergonomii, za volant se dokázal posadit řidič o výšce 160 cm, ale i dvoumetrový čahoun. U řidiče i spolujezdce potěší také nastavitelná bederní opěrka.
Místa v přední části vozu bylo až bohatě, nejinak tomu bylo i na zadních sedadlech. Vzadu nebyla kolena ani hlava nijak utlačována, dokonce si spolujezdci na zadních místech mohou nastavit sklon opěradla a samotné sedačky byly posuvné. Tím se dal prostor vzadu variabilně přizpůsobit dle představ nebo požadavků.
I zavazadelník nabídne dostatek prostoru. Objem je výborných 470 litrů a po sklopení sedadel vroste až na 1510 litrů. Nevýhodou bohužel je, že po sklopení zadních křesel nedostanete rovnou plochu, ale objeví se nepraktický schod. Další menší nevýhodou zavazadelníku je dost vysoká nakládací hrana – kdyby byla zároveň s podlahou zavazadelníku, bylo by to ideální.
Jízdní vlastnosti Tiguanu jsou perfektní. Na to, že hmotnost prázdného vozu je 1510 kg a se světlou výškou 200 mm hrající si na terénní vůz, byly jízdní vlastnosti až překvapivé. Na silnici se podvozek choval pěkně předvídavě a v zatáčkách dokázal podržet. S odkazem na světlou výšku se ani v prudších zatáčkách žádné houpání nekonalo. Díry a různé výmoly dokázal podvozek zahladit tak, že téměř nebyly cítit. Trochu mě zklamal velký poloměr otáčení, se kterým jsem měl v několika případech menší problémy. Testovaný vůz měl bohužel náhon pouze na přední kola, takže jsme náročnější terén raději nezkoušeli. Přesto si myslím, že na drsnějších polních cestách by testovaný předohrab rozhodně nebyl úplně ztracený.
Motoricky mě Tiguan na jednu stranu nadchl a na druhou stranu trochu zklamal. Pod kapotou jsme měli motor TDI o objemu 2,0l s výkonem 81 kW/110 koní a s točivým momentem 280 Nm. Nadchl mě výbornou kombinovanou spotřebou 6,4l /100km. Výrobce sice udává kombinovanou spotřebu 5,8l, ale vzhledem k tomu, že vůz je patřičně těžký a měl najeto pouze 2 500 km, nebyl to úplně špatný výsledek. Osobně si myslím, že spotřeba půjde po správném zajetí podstatně níž, než za kolik jsme jezdili. Dalším velkým plus byla kultivovanost a relativní tichost motoru. Na to, že byl Tiguan osazen naftovým motorem, projev by naznačoval spíše na trochu hlučnější benzíňák.
Slabší stránkou motoru byl výkon a jeho průběh v porovnání s jeho silnějším dvojčetem (103 kW/140 koní, 320 Nm). Vzhledem k tomu, že byl papírově zhruba jen o 20% slabší, přišlo mi, že praktický rozdíl je mnohem větší. Díky této (ne)výkonnosti se šestý převodový stupeň používal velmi obtížně, přestože vám ho palubní počítač neustále nutil.
U převodovky ještě chvíli zůstaneme. Dráhy jsou krátké a relativně přesné, jen občas se prostě rychlostem do svých chlívečků nechtělo. Párkrát se mi také stalo, že řadící páka se nevrátila přímo doprostřed neutrální pozice, takže jsem zařadil nechtěnou rychlost.
Závěrem bych řekl, že Tiguan mě velmi potěšil svým vzhledem, výbavou a dokonalým zpracováním. Přestože měl pár malých much, dokázal mě přesvědčit o svých kvalitách a přednostech. Tiguana můžete mít již od 489 900 Kč a cena testovaného vozu byla 529 900 Kč. Dozajista bych ho doporučil lidem, co občas jezdí na chatu po nezpevněných cestách a rádi si dopřejí trochu pohodlí nebo větším rodinám, které potřebují prostor pro děti a všechny potřebné věci.
Ceník a technické údaje jsou ke stažení TADY.
-TJ-
Štítky: tdi, test, tiguan, volkswagen