Nejspíš se divíte co to slovo „notchback“ v nadpisu znamená. Nebojte se, není to sprosté slovo ani nadávka. Jednoho dne se prostě v Opelu rozhodli, že takhle pojmenují novou Astru sedan. Trochu vám popíšu, co to slovo znamená: notchback je designový termín pro styl karoserie auta, která se rozděluje na tři pomyslné prostory, kdy jeden z nich (většinou ten zadní) je kratší než…….. Prostě je to jiný výraz pro klasický tříprostorový sedan. :-)
Pokud se podíváte na přední část vozu, moc rozdílů – resp. žádné rozdíly mezi Astrou hatchback a tímto sedanem nenajdete. Jsou totiž totožné. Notchback poznáte, až když se zadíváte dál od přídi. A tím myslím skoro až za C sloupek. Dle mého názoru se notchback celkem povedl. Upřímně, klasická Astra mě moc nezaujala – prostě další hatchback… Astra sedan je však jiná liga, jakoby na mě volala: „Pojď, zajedeme někam reprezentovat.“ Z toho auta se stal seriózní elegán. U našeho testovaného modelu byla pak celková serióznost umocněna pěknou barvou, příznačně pojmenovanou Noblesse a celkový dojem podtrhovaly mnohopaprsková 17″ kola.
Ani když jsem do auta nastoupil, výše vypsané dojmy neochabovaly, spíše naopak. Vše bylo precizně zpracované a vcelku i přehledné. První, co mě zajímá, když do auta nasednu, jsou jednoznačně sedadla. V Astře byla pohodlná a dokázal bych si v nich představit i delší cestu, dokonce i jejich vedení bylo celkem ucházející. Skrze kůží obšitý multifunkční volant bylo možné pozorovat přehledné budíky s displejem palubního počítače uprostřed. Přestože displej byl dobře čitelný, snesl by nějakou modernizaci, takové vyobrazování informací zvládala auta už před 15 lety.
Pokud se jen koutkem oka přesuneme od palubních přístrojů ke středové konzole, zaútočí na nás nesmyslné kvantum čudlíků, knoflíků, točítek a kdo ví čeho všeho ještě. V tomhle ohledu bych Opelu doporučil střídmost, zatím jen Adam to má jinak… Nejvíce mě ze všech těch tlačítek zaujala ta s nápisy Sport a Tour, které mění jízdní režimy a podsvícení budíků. K tomu se dostaneme ještě později. Trochu mě zklamal kombinovaný displej navigace, rádia a systémových informací v horní části středové konzole. Nebyl totiž dotykový a ovládání přes středový točítko-knoflík bylo takové kostrbaté a trochu na delší lokty. Navíc, být displej dotykový, Opel by si ušetřil dobrých 20 čudlíků. :-) Na ovládání multimediálního displeje se však dalo zvyknout.
Vpředu byla Astra s nabídkou prostoru více než štědrá. Vzhledem k tomu, že nejsem žádný drobek (187 cm), místa jsem měl všude dostatek. Sedadlo a volant se daly hodně benevolentně nastavovat a i nad hlavou mi zbývalo překvapivě dost místa. Nebál bych se říci, že za volant by se v pohodě vešel i dvoumetrový čahoun.
Ovšem když už si dopředu sedne dvoumetrový čahoun, vzadu bude mít problémy i malé dítě. A přestože se člověk vepředu uskromní, vzadu moc místa nepřibude. Vzadu bude jen trochu vyšší člověk trpět nejen s prostorem na nohy, ale i na absenci místa na hlavu, kvůli designově tvarované svažité střeše.
Když už jsem u toho prostoru, nesmím zapomenout na zavazadelník. Ten byl sice vetší (460 litrů) než u hatchbacku (370 litrů) a pro mé potřeby naprosto dostačující, přesto zaostává za konkurencí, kde např. SEAT Toledo má kufr větší o podstatných 90 litrů a u Peugeotu 301 je rozdíl ještě větší. Po složení zadních sedadel se do notchbacku vejde 1 010 litrů, což je paradoxně míň než u hatchbacku kam se vměstná až 1235 litrů zavazadel.
Co mě velmi mile překvapilo a na co v dnešní době automobilky většinou nemyslí, jsou odkládací prostory na láhve s nápoji. Nemíním však držáky na takové ty kelímky s kávou a maximálně půllitrovou lahev, mám na mysli pořádnou jeden a půl litrovou flašku. Do Astry se vejdou až tři takové lahve, které má řidič pěkně po ruce!
Motoricky byla Astra taková trochu nevýrazná, i když při studeném startu o sobě motor dal vědět dosti hlasitě. Pod kapotou jsme sice měli nejvýkonnější naftovou 1,7 CDTI s výkonem 96KW/130 koní a s točivým momentem 280 Nm, avšak s hmotností karoserie blížící se k 1 500 kg, se motor celkem pral. Na oněch 130 koní to vůbec nevypadalo. Přesto všechno se celkem svižného svezení dalo dosáhnout.
S ohledem na to, jak je vůz těžký, byla spotřeba celkem příznivá. Ačkoliv jsme udávané kombinované spotřeby 4,3 l/100 km nedosáhli, myslím si, že údaj 5,8 l/100 km také není úplně špatný.
Nevím proč, ale v poslední době automobilky trochu zanedbávají zpracování a funkci svých převodovek. Bohužel i Opel má na své šestirychlostní manuální převodovce pár vad na kráse. Přestože má hlavice řadící páky příjemný tvar, zpřevodování bylo dobře vyvážené a rychlosti zapadaly na své pozice přesně, dost mi vadilo zadrhávání při přechodu přes neutrál a párkrát se mi kvůli tomu nepodařilo zařadit na poprvé.
To nejlepší jsem si nechal nakonec: jízdní vlastnosti. Ty byly skoro až výjimečné, obzvláště pak na českých „silnicích“. Podvozek bych zařadil mezi nejkomfortnější, které jsem kdy řídil. To, s jakou lehkostí překonával nerovnosti na cestách, bylo opravdu působivé.
Tuhá karoserie sedanu a vyšší hmotnost nijak zásadně neovlivňovaly hbitost při průjezdu zatáčkami, ve kterých Astra velmi dobře držela stopu. Nemalou zásluhu na tom měly i širší a nižší sedmnáctipalcové pneumatiky. I přes rozměr pneumatik, které příliš nepřejí pohodlí, jsem v sedanu pociťoval komfort i na silnicích se spárami či na dálnici D1. Po průjezdu větších kráterů se většinou ozvala jen tlumená rána a jemné drcnutí.
Z příplatkových doplňků jsme měli k dispozici systém FlexRide, ovlivňující tvrdost tlumičů, účinek posilovače řízení a dobu reakce na sešlápnutí plynového pedálu. Na výběr má řidič dvě možnosti, které aktivuje pomocí tlačítek na středové konzole. Tlačítkem Tour se spouštěl komfortnější styl jízdy, kdy se auto lehce pohupovalo, přesto v zatáčkách solidně drželo. Ještě hbitější projetí zatáčkou umožňoval režim Sport. Změna se dala pocítit i na volantu, který mírně ztuhnul. Obdobný systém můžeme vidět i u ostré verze Astry OPC.
V režimu Sport se více než kdy jindy hodí kvalitní brzdy. Ty v testované Astře brzdily více než dobře, ale brzdový pedál měl takový divný průběh. Po celou dobu jeho sešlapávání měl v podstatě stejný odpor, skoro bych řekl, že pedál byl měkký a ani ke konci chodu netvrdnul.
Stejně vybavené auto, jako byl testovaný Opel Astra notchback lze v dnešní době pořídit za 506 500 Kč – po pěkné akční slevě 88 000 Kč. Základní provedení Astry notchback můžete koupit už za 316 900 Kč a myslím, že Opel novou Astrou s perfektními jízdními vlastnostmi, pohodlím, stylem a elegancí, doplňujíce příjemnou cenovou politikou vhodil rukavici do ringu. Konkurence, ukaž se!
-TJ-
Štítky: astra, opel, test