Automobilka Škoda rozšířila paletu modelů s pohonem všech čtyř kol. Nejnovějším přírůstkem je sportovní verze Octavia RS TDI 4×4. Všechny aktuálně dostupné modely s pohonem všech čtyř kol jsme vyzkoušeli v rakouských a německých Alpách.
Pohon všech kol si lze pořídit již do devíti modelových variant: ŠKODA Octavia 4×4, ŠKODA Octavia Combi 4×4, ŠKODA Octavia RS 4×4, ŠKODA Octavia Combi RS 4×4, ŠKODA Octavia Scout, ŠKODA Yeti 4×4, ŠKODA Yeti Outdoor 4×4, ŠKODA Superb 4×4 a ŠKODA Superb Combi 4×4.
Octavie a Superby jsme mohli důkladně vyzkoušet na připravené ledové trati. K dispozici byly hlavně modely Octavia RS v obou karosářských variantách, Superby ve verzi liftback s nejsilnějším benzinovým motorem a několik „obyčejných“ Octavií Combi 4×4. Ve všech případech zajišťuje pohon všech kol již pátá generace mezinápravové spojky Haldex.
Pátá generace přinesla oproti té předchozí úsporu hmotnosti přibližně o čtvrtinu, zejména absenci olejového čerpadla, které mělo ve čtvrté generaci za úkol čerpat olej do tlakového zásobníku, v němž byl olej připraven na to, aby se v případě potřeby přečerpal k pracovnímu pístu. Tím se spojka sepne a přiřadí se k pohonu předních kol také zadní náprava. V páté generaci je tak součástí konstrukce axiální čerpadlo poháněné elektromotorem, zpětný ventil, pracovní píst řídící jednotka a samotné lamely spojky. Podle informací techniků by měla být i přesto pátá generace stejně rychlá jako ta čtvrtá. Údržba se prakticky omezuje pouze na pravidelné výměny oleje každé tři roky.
Už dávno ale neplatí, že se zadní kola k těm předním přiřazují až po prokluzu. Poháněná jsou stále všechna kola, ačkoliv v běžném režimu jde k těm zadním pouze pár procent pohonu. Na základě mnoha čidel, intenzity sešlápnutí plynového pedálu, ale i příčného a podélného zrychlování auta se jednotlivé poměry pohonu náprav mění a v hraničních situacích je možné přenést na jednu z náprav až 100 % výkonu.
Plán byl jasný, vzít auta a vyrazit s nimi na připravenou ledovou trať. Po třeskutých mrazech z minulého týdne však počasí zcela obrátilo. V Alpách bylo ve výšce necelých 900 metrů nad mořem, kde se akce konala, slunečno a teplota atakovala 10°C. Bylo jasné, že trať, na níž celý den svítilo sluníčko, nevydrží. Byla nutná improvizace, ale vše se povedlo a „škodováci“ přes noc zajistili náhradní trať. Výborně, sedáme do aut a přesouváme se přibližně o 20 kilometrů. Když přijíždíme na místo, ve velkém areálu vidíme několik skvěle upravených ploch s vystavěným ledovým okruhem. Na jednom se zrovna jede nějaký závod, ale zbylé dva jsou volné a čekají jen a pouze na nás a naše škodovky.
Na první na trať vyjíždím s Octavií RS TDI DSG (manuál ke čtyřkolce není dostupný). V řeči čísel to znamená výkon 135 kW/184 koní a točivý moment 380 Nm. Za ideálních podmínek se zrychlení z 0 na 100 km/h otázkou 7,6 sekundy a maximální rychlosti je 228 km/h. Takové podmínky ale dnes rozhodně nemáme…
Vyrážím a pomalu se seznamuji s autem i s tratí. První dvě kola jsou klidnější, ale už tak je znát, že se auto nebojí hodit zadkem. Pro naši smůlu (a nebo štěstí? :D ) se ale nedá zcela vypnout stabilizační systém (ESC), dá se pouze přepnout do sportovního režimu (ESC Sport), který (znatelně) oddálí jeho zásahy. Třetí kolo už bylo rychlejší a na ledovém povrchu nedalo moc práce dostat auto do smyku. Elektronika dovolí poměrně slušný úhel, což je ostatně vidět na fotkách, ale pokud se dostane přes nastavené hodnoty, začne přibrzďovat jednotlivá kola, aby auto srovnala do přímého směru. Ačkoliv jsou pak zásahy poměrně výrazné, nejsou agresivní.
Velkou výhodu (a to jsme zjistili zanedlouho v Superbu) má Octavia RS v ruční brzdě, je tu totiž klasická páka, žádná tlačítka. I když na ledu lze zadek bez problémů rozhodit pouhým přidáním plynu, ruční brzda je i tak neocenitelným pomocníkem. Auto se dá v rámci možností a zásahů stabilizačního systému ovládat plynem i volantem. Ani tak si s ním sice neužijete tolik legrace jako například se Subaru WRX STI (které má 300 benzínových koní, stálý pohon všech kol a zcela vypínatelnou stabilizaci), ale i tak jde – jak jsme se zmínili na facebooku – o nejzábavnější Octavii RS. Kacířské, že?
Z Octavie jsme přesedli do Superbu s nejsilnějším benzinovým dvoulitrem. Na všechna kola může poslat až 206 kW/280 koní a točivý moment 350 Nm. Z nuly na 100 km/h to vrcholný Superb zvládne za 5,8 sekundy a může uhánět maximální rychlostí 250 km/h.
Superb je větší a těžší než Octavia a tak při jízdě po ledu i působí. Ani u něj není díky výkonu problém rozhodit záď, má dokonce větší setrvačnost. Stabilizační systém (ani tady se nedá vypnout, ale dá se pouze přepnout do sportovního módu) zasahuje dříve a agresivněji než v Octavii RS. Odsadit záď ale musíte pouze plynem, ruční brzdou si pomoci nelze. Superb má totiž elektronickou ručku, která brzdí všechna čtyři kola naráz.
Pocitově mi přišla jízda smykem v Superbu náročnější, možná to ale dělala také změna trati, protože zároveň s přesednutím do jiného auta jsme se přesunuli na jiné stanoviště. Ani tak ale není problém s manažerskou limuzínou na kluzkém povrchu dovádět tak, že od kol létá sníh až na střechu. Pokud nechcete jezdit smykem, pak je chování Superbu s pohonem všech kol jisté.
Po vyzkoušení chování aut na ledové ploše jsme se vydali na okružní jízdu po běžných silnicích v okolí. Díky teplému a slunečnému počasí byly silnice mokré od tajícího sněhu a ve stínech bylo možné narazit ještě na zbytky sněhu a ledu. Testovací trasa měřila 98 kilometrů, což byla poměrně slušná vzdálenost na to, abychom chování vozů Škoda Yeti, které byly pro tuto jízdu připraveny, prověřili.
Také všechny modely Yeti, které jsme měli k dispozici, byly vybaveny pohonem všech kol. Routeplán byl sestaven tak, abychom se co nejvíce vyhnuli hlavním tahům a velkým silnicím a zavedl nás na horské silničky, které se klikatily jak jen to šlo. Jejich povrch se od toho, který známe z našich silnic, velmi lišil. Díry nebo výmoly aby člověk pohledal. Přesto jsme se dostali na kousek silnice, jejíž povrch byl rozbitý a hrbolatý, podvozek Yetiho 1,4 TSI DSG 4×4 to nevykolejilo a i přesto, že je tvrdší, vše tlumil statečně. Od kol se neozvalo ani jediná rána. Na takovém povrchu a při rychlejší jízdě s intenzivním brzděním byla cítit neklidnější odlehčující se záď. Na to už ale musíte jet opravdu rychle.
Ani u Yetiho nejde vypnout stabilizační systém, ale její zásah se u nás ani při opravdu rychlé jízdě nedostavil. Tužší podvozek drží auto jistě, karoserie se příliš nenakloní a 150 koní přeplňované benzinové jedna čtyřky je na takové běžné svižnější ježdění dobrou volbou.
Čtyřkolky od škodovky nám ukázaly, že kromě větší jistoty při rozjezdech zejména, na površích se sníženou přilnavostí, s nimi může být legrace. Pohon všech kol ale neznamená záchranu nebo jistotu, je to ale užitečný pomocník. I tak je potřeba – a nebo možná právě díky tomu – při jízdě přemýšlet, protože to, že vám pohon všech kol pomůže při rozjezdu, rozhodně neznamená, že bude auto lépe brzdit nebo zatáčet. A na to je potřeba myslet především.
A mimochodem, krátkou větu jste se mnou mohli slyšet i ve vysílání Radiožurnálu. Pokud jste to propásli, napravit to můžete zde:
