Jak rozhýbat auto: Díl třetí

Hybridní pohon je takový, který kombinuje několik zdrojů energie pro pohon v jednom dopravním prostředku. Možná se to nezdá, ale první hybridní pohon v dopravním prostředku byl využit již v 18. Století. Onen „hybrid“ nebyl takový, jak ho známe dnes, byl to vůz tažený koňmi a zároveň poháněný parním strojem. Sice tento typ hybridu měl své kouzlo, dnes by už stěží našel praktické využití.

Dnes se u hybridního automobilu nejběžněji používá kombinace spalovacího motoru a elektromotoru. Hybridní pohony využívají výhod jednotlivých pohonů při různých pracovních stavech vozidla. V principu se dělí hybridní pohony na paralelní a sériové

Sériové hybridní pohony se používají již delší dobu u velkých dopravních prostředků, jako jsou třeba lokomotivy, kdy spalovací motor udržovaný v optimálních otáčkách pohání generátor a vzniklým elektrickým proudem jsou napájeny elektromotory. Nevýhodou je vznik ztrát při trojnásobné přeměně energie (chemická – mechanická – elektrická – mechanická). Pro tento účel jsou tato vozidla vždy vybavena speciálním převodovým ústrojím.
Paralelní pohony musí mít zařízení na ukládání elektrické energie. Je tvořeno buď akumulátory či tzv. superkondenzátory. Do nich se při brzdění akumuluje elektrická energie z elektromotoru a přebytečná energie ze spalovacího motoru. Klasická mechanická převodovka obvykle chybí. Ovládání výkonu jednotlivých částí pohonné jednotky je řízeno elektronicky, včetně řízeného nabíjení baterií a řízení výkonu elektromotoru.

Ve většině hybridních aut najdeme nejčastěji paralelní uspořádání pohonných jednotek. V těchto automobilech se většinou čistě elektrická energie využívá při pomalé jízdě a rozjíždění po městě a pohon spalovacího motoru při vyšší jízdní rychlosti a nebo v případě nedostatečné kapacity akumulátorů. Na dálnici tedy vozidlo s hybridním pohonem nevynikne, zatímco při provozu ve městě je nejlepším řešením. Na silnicích se proto již pohybuje několik modelů automobilek, které přišly s autobusy MHD na hybridní pohon. Vzhledem k jejich efektivnímu provozu a nižším nákladům na pohonné hmoty se tyto vozy, i přes svou vyšší pořizovací cenu, vyplatí. Další velkou výhodou těchto pohonů je několikanásobně menší ekologická zátěž prostředí oproti spalovacím motorům.
Většímu rozšíření vozidel s hybridním pohonem zatím brání jejich vyšší pořizovací cena. Ve většině států Evropy je zcela běžné daňové nebo jiné zvýhodnění hybridních aut. Česká legislativa se k této problematice staví více než chladně, tzn. nulové daňové zvýhodnění či jiné výhody. Hybridní technologie mají velkou budoucnost, avšak dokud se v tomto ohledu naše legislativa nezmění, budeme na silnicích vídat čím dál tím častěji starší a ekologicky závadnější auta.